OnlioISO 9001:2008 certified

Psychologie barev - Symbolika barev

desc:V horní polovině kruhu je hlavní barvou žlutá. Další barvy obsahují její menší nebo větší podíl, od žlutozelené až k ohnivě červené. Při denním osvětlení jsou tyto barvy nápadnější a výraznější. Působí jasně a teple, proto je označujeme jako barvy teplé. V dolním polokruhu je ústřední barvou modrá. Ostatní barvy mají rovněž její různý podíl, přes modrozelenou až nafialovělou. Tyto barvy vytvářejí opačný dojem - jsou intenzivnější a výraznější právě při menší intenzitě osvětlení. A protože barvy modré a jejich odstíny vzbuzují pocit chladu, hovoříme o nich jako o barvách studených. Zdroj: www.novinky.cz

Přestože se individuální vnímání jednotlivých barev a jejich odstínů u jednotlivých lidí velmi odlišují, při empirických výzkumech preferencí barev docházejí vědci k výsledkům, které mají obecnou platnost. Podle Maxe Lüschera (1969), který nejvíce rozpracoval významy barev, jsou jejich obecné významy, platné pro většinu populace, následující:

Žlutá
povzbuzuje, osvobozuje, přináší uvolnění, pocit souladu, harmonie, působí vesele a otevřeně, ale může být spojována i s povrchností a přelétavostí
(Citrónová) světlá žluť
naznačuje potřebu bránit se uvolnění napětí
Oranžová
je slavnostní, vyvolává pocit radosti, je spojena s představou slunce, tepla, bohatství, zlata, úrody, slavnostního vzrušeného očekávání, ale i s bezcílným hektickým rozčilením.
Žlutozelená
Evokuje otevření se, dává impuls k navázání kontaktu. Překročením meze přidání žluti však působí vtíravě a podbízivě.
Světlezelená
působí přirozeně, ale někdy i jedovatě, je spojena s představou chladu, vlhka, ticha, (rostlin) přírody, ekologie a růstu
Tmavozelená
uklidňuje a chrání, ale také omezuje, je přátelská, dává pocit bezpečí a naděje
Zelenomodrá
tmavá — hrdost, uzavřenost, sebezbožňování; světlá — chladná odtažitost, hygienická sterilita.
Tmavomodrá
klidná, vážná až skličující, barva dálek, hloubky, rozjímání a smutku, ale take míru a spokojenosti
Modrá
znamená klid, důvěru, tradice, stálost přetrvávající na věky, matriarchát
Světlemodrá
působí přivětivě, vyvolává představu oblohy a vzduchu, ticha a touhy. Evokuje bezstarostné veselí, neklade žádné nároky a v ničem se neangažuje.
Modročervená
zadržená síla koncentrovaná uvnitř, vynucená zdrženlivost
Červená
vzrušující, energická, prudká až náruživá, silná, mocná, spojená s představami ohně, krve, nebezpečí, lásky, hluku. Zároveň je vznešená, je symbolem energické akce, změny, přetváření a pronikání vpřed, dobývání, energie a sebevědomí, výstrahy.
Purpur
působí důstojně, hrdě, vznešeně, povzbudivě, je spojen s představou spravedlnosti a majestátu, sebevědomí bez střetů, klidu, příměří
Fialová
melancholická, osobitá, náročná, značí zastřené vzrušení, skryté tajemství vyvolávající znepokojení, zdrženlivou střízlivost, pokoru, skromnost
Růžová
volnost a zároveň energie — něžná aktivita
Symbolizuje lásku, náklonnost a oddanost v srdeční úrovni, bez pudové smyslnosti. Je to barva něhy, jemnosti a oddanosti. Je to barva jemného způsobu života, zdrženlivé elegance, slavnostních nálad a sentimentálních citů. Může však narušovat vztah k realitě a vědomé odvrácení se od vážných věcí života. Zvyšuje chuť na sladké.
Světlefialová
působí začarovaně, rozpolceně, slabošsky, je to barva magie, melancholie, opojení
Meruňková
Obnovuje, oživuje a jemně stimuluje a může rozpustit a odstranit emocionální blokády. Tento barevný odstín, který je nejblíž barvě pokožky, udržuje v proudu životní energii a zjemňuje pleť.
Hnědožlutá
obsahuje dynamiku otevírání se, ale místo povrchnosti žluté nastupuje výraz hlubší pohody mysli
Hnědá
je střízlivá, mlčenlivá, solidní a vážná, realistická, spojená s představou jistoty a pořádku, domova, tradice, zdrženlivosti
Šedá
netečná, smutná, spojená s představou chudoby a pokory, neutralitou, hranicí mezi prostory
Bílá
neurčitá, nejistá, spojená s představou nevinnosti a čistoty, osvobození, absolutní svobody, nových začátků
Černá
barva smrti, koncový bod tmavosti představuje konečné rozhodnutí, agresivní vzdor, popření pestrého života, nicotu, absolutní odříkání, je výrazem pro bojovné „ne“.
Zlatá
symbolizuje pocit zářícího štěstí - Je to barva správného, pravého středu, barva univerzální lásky a nejvyšších hodnot a zastupuje idealismus, velkorysost a šlechetnost. Zlatá dělá cokoliv hodnotné, drahocenné a žádoucí. Zlatá transformuje poznání v pochopení, pomáhá při zvládnutí duševních nejistot, podporuje ducha na cestě k univerzální moudrosti.

Podívejme se na některé základní barvy podrobněji:

desc:Barevné vjemy způsobené jednotlivými vlnovými délkami Zdroj: www.ped.muni.cz

Žlutá barva

Psychologie barvy

Teplá, jasná žluť působí povzbudivě, osvobodivě. Je to barva změny, dere se dopředu, za vším novým. Milují ji lidé bezprostřední, plní nadějí a očekáváním. Tomu, jehož naděje byly zmařeny, se žlutá zdá pokrytecká, licoměrná. Proto odmítání žluté prozrazuje zklamání, nedůvěru v budoucnost.

symbolická řeč

Zlatá žluť připomíná sluneční zář - proto má stejné významy jako slunce: značí život, moudrost a božské světlo. Ve všech mýtech, pohádkách a legendách patří zlatá žluť bohům: Huitzilopochtli, vízězný válečník Aztéků, bůh poledního slunce, je malován modře a žlutě, řečtí bohové sídlí ve zlatých oblacích Olympu, křesťanské svaté zdobí zlatá svatozář. A protože zlaté sluneční světlo činí lidskému oku vše viditelným, je žluť také barvou inteligence, moudrosti a vědění.

Ve starých asijských kulturách platila žlutá za barvu moci. V Číně byla vyhrazena císaři, žluté nohavice patřily k odění perských králů a vladařů babylónských a médských. Dodnes je posvátnou barvou buddhistického náboženství. Žlutá jsou nejen roucha mnichů; v tibetských lámaistických chrámech bývá dokonce i svěcená voda lehce obarvena šafránem.

Na zemi žlutá vítězí s příchodem léta a s nástupem podzimu, je to barva zrajících plodů a žloutnoucího listí. Je tedy symbolem hojnosti a plnosti života, zároveň ohlašovatelkou stárnutí, zkázy, úpadku, blížící se smrti. Je tak dobrá i zlá. Proto v řecké mytologii zlatá jablka Hesperidek symbolizují lásku a nesmrtelnost, a zároveň je zlaté jablko příčinou trojské války, symbolem žárlivosti a pýchy. V náboženské symbolice křesťanství se vyjadřuje zlatou a žlutou barvou myšlenka splynutí duše s bohem a současně její protiklad - duchovní odpadlictví. Je to barva kacířů, barva Jidáše, který zradil Ježíše Krista. Ve světské symbolice se žlutou barvou a zlatem označovala manželská láska, a zároveň její protiklad, nevěra, která manželské svazky trhá. Ve středověku se žlutá stala barvou hanby:

Museli je nosit žebráci, malomocní, prostitutky a svobodné matky. Ve Francii se žlutou barvou pomazávaly dveře zrádců, ve Španělsku nosil kat žlutý a rudý šat - žlutá symbolizovala vinu trestaného, rudá moc a odplatu. Ještě jednou pak zneužili symboliky žluté nacisté: po vzoru středověkých antisemitských nařízení jejich rasistické zákony přikazovaly Židům nosit viditelné žluté znamení - Davidovu hvězdu.

Je s podivem, že žlutá barva, široce přijímaná pro svůj jas a kladné pocitové a věcné asociace, jež vyvolává, je jen pro pouhých pět procent dospělých oblíbenou barvou. Ve vlnovém pásmu jí odpovídá 575 nm, v delších vlnách přechází do oranžové (600nm) a červené (660nm) barvy. Ke kratším vlnám se mění ve žlutozelenou (560nm) a zelenou (510nm). Zaujímá tedy v pásmu pouze velice malý úsek, zhruba osminu, a to je mnohem méně než barvy, s nimiž sousedí. V duze je téměř nepostřehnutelná.

Malířské vzorníky

Červená barva

Psychologie

Červená je výrazem životní síly, aktivity, potěšení z činnosti a také barvou dobrého kontaktu s okolím. Značí touhu po silných a hlubokých zážitcích, po úspěchu. Přednost jí proto dávají lidé cílevědomí, energičtí, tvořiví, schopní usilovné práce a soustředěného vypětí, ale také „pruďasové“ a násilníci.

Odmítání červené může být příznakem nedostatku sil, ochablosti, pasivity, znamením, že člověk na své úkoly nestačí, že se cítí unaven, vyčerpán. Takovým lidem se zdá, že nedosáhli toho, čeho dosáhnout chtěli, a že se jim to už ani nemůže podařit.

symbolická řeč

Je až udivující, jak často mají symbolické významy jednotlivých barev u různých národů společné rysy. Téměř vždy a téměř všude byla první barvou červená. Symboliku jí propůjčují krev a oheň, je to barva životní síly. Jak dokazují archeologické nálezy z období mladého paleolitu, pravěký člověk si touto barvou maloval tělo. Mrtví byli obalováni červeným okrem nebo pohřbíváni s miskami krevele - červeň měla dodat sílu a život posmrtnému bytí. Tatáž symbolika se zřejmě uplatňuje v otiscích červeným okrem na soškách Venuší z téhož období. Zde je červená i barvou plodnosti. Také staří Egypťané prý každoročně natírali červenou barvou na ochranu a povzbuzení plodnosti stromy, dobytek, a ovšem I příslušné modly. Později se červená stala symbolem lásky a vášně. Řecký bůžek Eros nosí červený plášť, červená je posvátnou barvou indické bohyně Lakšmí, dárkyně lásky, zdraví, krásy a štěstí. V křesťanské symbolice je jedinou barvou, u níž se rozlišuje odstín: jasná červeň, karmazín, značí lásku, purpur mučednictví.

Zvláštností barevné symboliky je její dvojznačnost: kažká barva má svou dobrou i zlou podobu. Červená je také barvou krvavého násilí, barvou válek a válečníků. Vítězní generálové ve starém Římě si pomazávali tváře červenou barvou, Indiáni si při vyhlášení války natírali červenou hlinkou obličej i celé tělo: proto, nikoli pro barvu kůže, která je žlutohnědá, dostali od bílých dobyvatelů přezdívku rudoši.

Prolití krve znamená také utrpení a smrt. V astrologii patří červená neblahé planetě, válečníku Martovi, a řecký básník Homér dává smrti přídomek „purpurově zbarvená“. Ale zrovna tak červená podle dávných představ chránila proti nemocem, čarám a kouzlům. Nosily se červené amulety, červená krev obětních zvířat měla chránit před onemocněním a neštěstím, červené světlo zastrašovalo zlé duchy a démony. Jindy zase měla červená duchy přivolávat: byla přece barvou pekla a pekelný kníže Mefisto nosil rudý plášť. Červená zvířata, liška nebo veverka platila za zvířata ďábelská, ryšaví lidé byli vystaveni posměchu a hanbě. Egyptští písaři namáčeli své pero do červeného inkoustu, jestliže měli zaznamenat slova neblahé věštby nebo napsat jméno Apofise, hada neštěstí, či Setha, boha zla. Zato ve staré Číně byl rumělkový inkoust privilegovaný a směla s ním psát jediná osoba v říši - císař.

 

Následující díl:

Psychologie barev - Dokončení


11. 2. 2009 Autor: Veronika Fráňová

Seznam dalších článků