OnlioISO 9001:2008 certified

Psychologie barev - Dokončení

desc:Smyslově-morální účinek barev, J. W. von Goethe: V podvědomí většiny lidí Goethe žije jako básník a především jako tvůrce Fausta. Ale dokonce i tento spisovatel se zabýval tématem psychologie barev. Čtenářům se jeho nauku o barvách snaží přiblížit kniha Smyslově-morální účinek barvy, kde je zdůrazněn zejména objektivní účinek barev na citový život. Goethovy podněty mohou najít nové využití nejen v současné umělecké tvorbě a pedagogice, ale také v terapii psychických poruch. Knihu prodává např. www.poznani-knihy.cz

Modrá barva

Psychologie

Psychologové zjistili, že modrá je barvou klidu, uspokojení, souladu. Mají ji rádi lidé citliví, s bohatým vnitřním životem, hledající lásku a oddanost, romantikové - prostě oni tišší introverti. Symbolizuje něhu, věrnost, důvěru, oddanost a tradici. Dávají jí také přednost lidé, kteří touží po klidu: unavení, přepracovaní, i ti, co nemají rádi změny. A když někdo modrou odmítá? Možná má strach ponořit se do hlubin vlastního nitra, možná není spokojen se svými současnými vztahy, s vazbami, které tato barva představuje. Asi ho zatěžují, není to žádné klidné bezpečí, ale spíš nudná závislost: s odmítáním modré se často setkáváme u mladých lidí, kteří touží “vylétnout z rodného hnízda".

symbolická řeč

Modrá je barva vody a vzduchu, nekonečného průzračného nebe. Je nejčastější barvou připisovanou bohům. Nejvyšší egyptský bůh Amón je moudrý, což upomíná na jeho kosmický původ, ostatním egyptským bohům se na nástěnných malbách dělají barvou z prášku kamene lapis lazuli, podle kterého dostal azur své jméno, alespoň vlasy a paruky. Mexický bůh Quetzalcoatl, Opeřený had, stvořitel Aztéků, je rovněž modrý. Indické bohy poznáme podle sinavě modré pleti, germánský Odin nosí modrý šat, gotická Panna Marie se halí do modrého pláště a modré pozadí na renesančních obrazech je symbolem nekonečnosti božského vesmíru. Ale modrá, barva měsíčního svitu, může být také barvou tajuplných mocností, dobrých i zlých. Bludičky lákají modrým světýlkem, koboldi, vodní a horští duchové, jsou modří, modré jsou v pohádkách čarovné květy, které je nutno hledat, modrý je pták štěstí.

Zelená barva

Psychologie

Ten, kdo dává přednost zelené barvě bude zřejmě za všech okolností stát na svém a nezalekne se žádných překážek. Má sklon pečovat o druhé, ale také je rád ovládá a kontroluje. Touží po obdivu a uznání. V Lüscherově testu zelenou, vlastně modrozelenou, volí lidé stateční, houževnatí, ale také umínění a málo přispůsobiví - ti, co se o nich říká, že jsou schopni „jít hlavou proti zdi“. Odmítají ji lidé originální, ale také přepjatí, a určitě není oblíbenou barvou zklamaných a vnitřně nejstých. Příčinou odmítání zelené může být i tělesná slabost: za nesympatickou (tvrdou, jedovatou apod.) ji často označují lidé trpící srdečními chorobami, např. anginou pectoris.

symbolická řeč

Zelená byla vždy symbolem života, znovuzrození, svěžesti a mládí, přírody, jara a naděje - v tom se shodovala všechna náboženství, víry a kulty. Každé zelené jaro ujišťuje člověka, že smrt byla zažehnána, že se znovu obnoví život. Zelená byla barvou řecké Afrodíty, zrozené ze zeleného moře, i barvou staroitalské bohyně jara Venuše. Višnu, indický bůh udržující svět, vystupuje v jedné ze svých avatár, převtělení, jako zelená želva. Aztékové vkládali mrtvým panovníkům do těla místo srdce zelený kámen chalchihuitl, symbol znovuzrození, egyptští mumifikátoři používali ke stejnému účelu posvátného brouka skarabea zhotoveného ze zeleného drahokamu smaragdu.

Ale i zelená má svou odvrácenou tvář: je to barva zlých duchů a démonů, zelený vodník s mokrým šosem loví dušičky a strašidlům kosmického věku, Marťanům, dává lidská fantazie obvykle podobu ošklivých zelených mužíčků.

desc:Kuchyň je pojednaná v přímořském stylu. foto: Právo/archiv Ikar a Rebo

Hnědá barva

Psychologie

Hnědá barva je spojena s představou tělesných požitků. Mají ji rádi ti, které ze všeho nejvíc zajímá jejich vlastní pohodlí, ale také lidé unavení a vyčerpaní, kteří touží po odpočinku. Odmítají ji ti, kdo „životem v teplíčku“ pohrdají, kdo se chtějí odlišit od průměru, být výjimeční. Vyrovnaný člověk má k hnědé obvykle víceméně lhostejný postoj.

Černá barva

 

Psychologie barvy

Černá je nejtmavší barva, vlastně bychom ji za barvu ani neměli pokládat. Barvy přece patří světlu a černá tmě. Pokud jí někdo dává přednost, znamená to, že odmítá svůj úděl. Černá je barvou vzdoru a protestu. V testu tato neobvyklá volba vždycky upozorňuje na nějaký závažný vnitřní konflikt.

symbolická řeč

Černá je barvou tmy, symbolem smutku, zániku a smrti. V biblické Apokalypse, která vypráví o zkáze světa, se praví, že slunce „zčernalo jako smuteční šat“. Černé šaty, černé vlajky, černé lodní plachty znamenají vždy něčí smrt. Podle řecké báje ohlásil hrdina Théseus před svou plavbou na Krétu, že černé plachty jeho lodi budou nahrazeny bílými, bude-li plavba úspěšná. Smrtelně raněný Tristan ze středověké legendy očekává milovanou Isoldu: bílé plachty mají oznámit její příjezd, černé znamenají, že Isolda na lodi není.

Jestliže bílá znamená v některých kulturách konec spojený se začátkem něčeho nového, symbolizuje zde černá pouhý zánik, pád do nicoty, ze které není návratu. Obecně je to barva neštěstí, smutku, temného tajemství, tabu a magie, ale i zla. Věřilo se, že černá kočka přes cestu přinese smůlu, také spatřit černého havrana bylo zlé znamení, černé slepice sloužily kouzelníkům. Černá patřila Satanovi, knížeti temnot, často ztělesňovanému právě černou kočkou nebo černým kozlem. Satanovi sluhové sloužili černou mši, černá byla barvou hříchu, špatným myšlenkám dodnes říkáme černé. Černá je také barvou moci a chladného násilí. Oblékali se do ní španělští králové a inkvizitoři, černé byly vlajky pirátů i košile fašistů.

Ve středověku ovšem platila černá i za barvu pokory, skromnosti a odříkání se světských radostí: proto byla zvolena pro roucha kleriků a mnichů. I černá má totiž svou dobrou tvář. Ve východních zemích je zase barvou plodnosti. Černé jsou mraky plné deště, který přináší životodárnou vláhu, černá je barva úrodné země. Černá tma je místem klíčení, vznikání. Proto mívají velké bohyně plodnosti - řecká Déméter, Kybela, Isis, Diana z Efesu i indická Kálí, stejně jako mnohdy křesťanská madona, černou tvář.

Vzorník barev

A co symbolika barev v různých kulturách?

 

Černá
na Západě je černá barvou smrti, smutku a podsvětí. Ve Španělsku se ale dostává do významu slavnostní barvy (svatby apod.). Pro hinduisty byla černá symbolem času a rovněž symbolem bohyně krvavých obětí a orgií Kálí. Egypťanům symbolizovala znovuzrození a vzkříšení.
Bílá
je symbolem čistoty, panenství, i když současně je spojena i se stárnutím a s následující smrtí. V Orientu je barvou truchlení. Pro Tibeťany je bílá barvou hory Meru, která má být ve středu světa a symbolizovat přístup k poznání. V Orientu je barvou truchlení.
Žlutá
žlutá vlajka na Západě označovala místo nemoci a karantény. V severní Evropě znamená žlutá lest, zbabělost, nevěru, zradu apod. V Číně je však žlutá národní barvou zasvěcenou císaři. Pro budhisty je symbolem pokory a odříkání. V mayské kultuře Střední Ameriky je spojována se Západem.
Zelená
 
symbolizuje svět pocitů a také přírodu. Jako ambivalentní barva bývá také spojována se žárlivostí. V pozitivním významu představuje keltský ostrov blahoslavených Tir Nan Og, k němuž skrze mlhu smrti putovala duše.
Rudá
barva války, mužství a činorodosti. Do této barvy jsou oděni bůh války Mars a největší římský bůh Jupiter. Pro Číňany je symbolem štěstí, pro křesťany barvou Kristova umučení.
Modrá
barva intelektu, míru a rozjímání. Je symbolem vody a chladu, ale také oblohy, nekonečnosti a prázdnoty. Pro křesťany je modrá barvou Panny Marie, jenž je vždy zpodobňována v modrých šatech. Staří Řekové a Římané připisovali modrou barvu Venuši, bohyni lásky.
Zlatá
jako barva slunce je symbolem vznešenosti. V Egyptě je spojována s bohem slunce Ra a s obilím, na němž závisel život. Hinduisté ji považují za symbol pravdy. Pro Řeky byla symbolem rozumu a nesmrtelnosti. Nesmrtelnost byla ztělesněna zlatým rounem, které našel Iáson zavěšené na stromě života.
Růžová
v Číně barvou nadcházejícího úspěchu.

Předchozí díly:

Psychologie barev - Úvod

Psychologie barev - Symbolika barev


Zdroje:

J. Vysekalová, R. Komárková — Psychologie reklamy, Grada Publishing a.s., 2002 (zkráceno);

Fontana, D.: Tajemný jazyk symbolů. Názorný klíč k symbolům a jejich významům. Paseka, Praha 1994.;

Petra Pleskotová: Svět barev - nakladatelství: Albatros 1987 (7329. publikace, náklad:12000 výtisků);

http://cs.wikipedia.org/wiki/Psychologie_barev

 


18. 2. 2009 Autor: Veronika Fráňová

Seznam dalších článků